Poznámka zpracovatele: Část osobní výpovědi kontaktéra při jeho cestě do Nitra planety Země, kde za pomocí svého mistra a učitele a pomocí duchovně vyspělé civilizace uvnitř Země navštívil tzv. Aghartu, kde se setkal se zástupci z mnoha slunečních soustav a planet po celé Galaxii, a kde ke všem promlouval společně Stvořitel a předával každému zástupci dané vesmírné civilizace důležité poselství pro nadcházející období, které se uskutečňuje v celém Vesmíru. Zde je výběr části důležitého poselství pro lidstvo na planetě Zemi. Celé sdělení najdete - kliknutím zde

 

Výpověď kontaktéra

 

Vystoupili jsme a mávali jsme na rozloučenou, zatímco Toc Hamir znovu nastartoval stroj a rychle mizel v tunelu. Tiše jsem se za Alici pomodlil a doufal jsem, že ji bohové budou provázet a chránit v těžkých dnech, jež ji čekají.


Rozhlédl jsem se kolem sebe a náhle si uvědomil, že jsme v úplně jiném prostředí. Jeskyně byla obrovská, její stěny se rozléhaly nahoru a pak mizely v temnotě. Žádný strop nebyl vidět. Před námi se ve vertikální poloze nacházel zářící vír světla a mlhy, tak veliký, že by jím mohla projet tramvaj. Kolem víru bylo mnoho lidí, již kráčeli po zlaté stezce na podlaze jeskyně. Tato stezka vedla přímo do centra víru.


„Toto je éterický vstup do svaté Agarthy, Lobsangu," řekl mi mistr. „Je to průchod časem a prostorem, jenž spojuje vnitřní svět s tím naším. Nitro naší planety je víc než jen prázdný prostor uvnitř duté koule. Tento prostor ve skutečnosti přesahuje fyzickou realitu a existuje v mnoha různých dimenzích a realitách současně. Jakmile vstoupíme do dimenzionálního víru, zvýší se vibrace našeho energetického pole tak, aby se naladily na vyšší energetickou úroveň Agarthy. Jedině tak mohou fyzická stvoření jako ty a já vstoupit do Agarthy."


„Proč jsou tu ti ostatní lidé, Mistře ?" zeptal jsem se.


„Jsou všichni jako my, Lobsangu," odpověděl mi mistr. „Všichni jsme byli do Agarthy povoláni kvůli důležitému úkolu. Takovéto setkání velkých duchů z celého vesmíru nastává opravdu zřídka, což znamená, že nadešel čas k něčemu důležitému pro nás pro všechny."


Vstoupili jsme na cestu, jež se třpytila s nádherou čistého, překrásného zlata. Všude kolem nás byly tisíce, možná miliony stvoření všech tvarů a velikostí. Někteří z nich byli lidé, ale někteří zjevně ne. Vypadalo to, že v jeskyni jsou zástupci všech inteligentních druhů ve vesmíru a všichni směřují k víru.


„Toto jsou osvícené duše tohoto vesmíru, Lobsangu," řekl mistr. „Stejně jako my i oni byli vybráni a povoláni božským světlem, jímž je Stvořitel všeho, co existuje. Jsme zástupci dokonalého vědomí, z něhož vychází veškerý život. Skrze nás se ostatní dozvědí o své pravé podstatě a smyslu svého života."


Všude kolem nás byly osvícené duše, všechny přicházely na totéž místo v tentýž čas, aby se vydaly vstříc světlu. Viděl jsem kolem nás mnoho velkých duchů, kteří kdysi chodili po Zemi. Jiné jsem nepoznal, ale vytušil jsem, že budou žít a učit v budoucnosti. Ale na tomto místě čas nic neznamenal, protože zde se mísila všechna historická údobí.


„Kráčíme teď po cestě života," řekl mistr a ukazoval na zlatou stezku, po níž jsme šli. „Právě po této cestě bude muset každý projít, až opustí své fyzické tělo."


Byl jsem ohromený tím, kdo všechno tu se mnou kráčel. Poznal jsem Siddhártu Gautamu, známého jako Buddha, a proroka Zarathuštru, jenž založil zoroastrismus. Byla tam Lallešwari nebo také Lalla z Indie, která pod vedením Šrí Siddhanáthy došla k uvědomění si Boha a zároveň byla jednou z nejslavnějších duchovních básnířek. Byl tam i Emanuel Swedenborg, slavný švédský vědec, filozof a teolog, a paní H. P. Blavatská, zakladatelka Teosofické společnosti.


A slavní duchové planety Země kolem mne proudili dál a dál. Prošel tam i Šabtaj Cvi, židovský mystik a zakladatel sekty sabatiánů. Johanka z Arku, francouzská svatá a národní hrdinka. Hrabě de Saint-Germain, o němž Voltaire řekl, že je to „muž, jenž ví všechno a nikdy nezemře". Byl tam také francouzský astrolog Michel de Nostradame, zvaný Nostradamus, a Eliphas Lévi, vůdčí postava obrody okultismu v devatenáctém století.


Tyto osvícené duše a bezpočet dalších duchovních učitelů z minulosti, přítomnosti i budoucnosti tu všichni reprezentovali to nejlepší z planety Země. Cítil jsem se hluboce poctěn, že se mohu pohybovat v takové společnosti.


Došli jsme k bráně. Její duchovní energie oddělovala náš svět od světa Agarthy. Rychle se otáčející vír nás všechny vtáhl dovnitř.
Cestovali jsme mimo čas a prostor a uvědomovali jsme si nejen sami sebe, ale i biliony duší, jež cestovaly s námi. Byli jsme spojení.

 

V čase kratším než trvá myšlenka, jsme se objevili na druhé straně víru. Už jsme nebyli v jeskyni. Před námi se rozkládala krajina tak neuvěřitelně nádherná, že to mou mysl málem přemohlo.


Ocitli jsme se na úpatí vysoké hory. Z jejího vrcholku proudila řeka osvícených bytostí, jež nyní zářily božským světlem stvoření, jež prostupovalo celou tuto svatou zemi. U paty hory byla rozlehlá planina, na níž už se to hemžilo cestovateli a z hory proudili další a další.
Z našeho pohledu to vypadalo, jako bychom stáli uprostřed neuvěřitelně velké mísy. Nebyl vidět horizont, místo toho se krajina ve všech směrech stáčela směrem vzhůru a pryč a nakonec se ztrácela v tyrkysově modré obloze. Uprostřed oblohy viselo majestátně krásné slunce. Bylo poněkud menší a méně jasné než naše Slunce, ale i tak z něj vyzařoval nádherný, jemně nazlátlý svit, jenž osvětloval celou krajinu svatou září.


Krajina překypovala krásou a životem. V téměř tropickém prostředí kvetly všude kolem nás překrásné květiny. Jejich vůně se nesla jemným vánkem a přinášela mým smyslům potěšení, jež mi připomnělo sladké dny mého dětství. Lesy a loukami protékaly potoky a řeky křišťálově čisté vody. Vzduch ožíval zpěvem ptáků a hmyzu a jejich píseň stoupala a klesala v univerzálním rytmu života. V dálce jsem viděl skvělá a nádherná města, jež vypadala, jako by byla postavena z překrásně čistých krystalů a drahokamů a zářila neuvěřitelně oslnivým světlem vesmírné dokonalosti.


Dokud mistr nepromluvil, málem jsem zapomněl, že stojí vedle mne a také obdivuje fantastický pohled, jenž se před námi rozprostíral.


„Hle," řekl vznešeně. „Svatá Agartha."


Mnozí věří, že Agartha je město v nitru Země. Agartha je ale ve skutečnosti jméno celé země, ne jen jednoho města. Zde spočívá kosmická síla Země. Všechna síla hmoty, energie a časoprostorových dimenzí užívaná živými bytostmi vyvěrá z tohoto zdroje. V této zemi žijí různé rasy s rozdílnými kulturními hodnotami a tradicemi. V porovnání s lidmi na povrchu žijí v mnohem rozvinutější a pokročilejší dimenzi, v dokonalé symbióze s živoucí planetou.


V interdimenzionální zemi Agartha žijí i jiné rasy než pozemské. Existují tam rozsáhlé kolonie mimozemských lidí pocházejících z mnoha různých míst v našem vesmíru. Tyto skupiny se také stýkají na rázných dimenzionálních úrovních.


Hlavním městem Agarthy je éterické město Sambhala. Toto město je tím nejlepším a nejkrásnějším, čeho tato duchovní civilizace dosáhla, a vibruje na astrálních frekvencích. Zde se tvoří a stanovují kreativní představy a astrální program vývoje Země. V Sambhale dlí podivná stvoření, která vibrují nejvyššími frekvencemi vesmíru. Jsou to svobodná stvoření, majitelé života. Tvoří osud. Žijí pospolu ve velkých klanech, vedených Staršími. Nejstarší klan střeží Slovo. Starší tohoto klanu je vládnoucí myslí všeho života uvnitř i vně planety.


Starší žijí ve vyšších frekvencích a nejsou vázáni časem. Pohybují se ve sférách ovládaných časem a čas je ovlivňuje, jen dokud jsou ponořeni v těchto sférách. Ale jejich podstata se ve své nesmrtelné povaze nemění. Jsou alfou a omegou všeho života ve vesmíru.


Nosí nádherné a lehké šaty, doslova umělecká díla zdobená zlatem a složitými barevnými vzory. Jsou vyšší než lidé a mají silné a nesmírně živé rysy, jež by se daly přirovnat k rysům Polynésanů.


Naneštěstí jsme nebyli dostatečně čistí na to, abychom mohli navštívit Sambhalu. I když jsme dokázali změnit své pozemské vibrace a vstoupit do Agarthy, stále jsme byli na hony vzdáleni těm čistým duším, jež obývají Sambhalu. Ale stejně jsme tam nebyli kvůli prohlížení pamětihodností. Přišli jsme tam za jiným účelem, jenž nám všem měl být brzy odhalen.


Přidali jsme se k davu osvícených stvoření, který se shromáždil na rozlehlé pláni u paty dimenzionálních vstupních dveří. Vysoko nad námi se vznášely veliké kulovité létající lodě. Poletovaly a vznášely se na vánku jako papíroví draci ve Lhase.


„Podívej se na oblohu," ukázal mistr. „To jsou duchovní stroje vytvořené čistou myšlenkou. Mohou cestovat kamkoliv v tomto vesmíru."
Vzduch se chvěl napětím a nad krajinou bzučely biliony hlasů. Všichni, kdo tu byli, věděli, že je to příležitost v historii současného vesmíru jedinečná a cítili se poctěni, že se jí mohou zúčastnit.


„Neuvěřitelné, kolik jich je," řekl jsem nahlas. „Svět nás může těžko všechny pojmout."


Mistr se zasmál hlubokým, zvučným smíchem plným dokonalé radosti a potěšení. Něco takového jsem u něj nezažil za celou tu dobu, co jsem jej znal.


„Podívej se kolem sebe, Lobsangu," řekl mistr a rozpřáhl paže. „Stvoření ze všech světů a všech údobí se sešla zde, v tomto jediném bodě nekonečného času a prostoru. Je to zázrak, o němž se mi ani nesnilo, a přece tu všichni jsme. Neboj se, že bude Agartha přeplněna osvícenými bytostmi, protože toto místo leží ve středu jak materiálních, tak astrálních světů. Nenachází se jen ve středu naší planety, ale také ve středech milionů dalších planet. Agartha dlí v srdci všech vědomých stvoření po celém vesmíru."

 

Poselství pro lidstvo

 

Náhle se vzduch kolem nás zamihotal a zajiskřil. Multidimenzionální realitou Agarthy prostoupila něčí ohromující přítomnost. Všechny hlasy v zemi náhle ztichly a všechny hlavy se obrátily k nádhernému slunci, jež svítilo nad tímto světem. Bylo to, jako by celý svět náhle utichl a čekal, co přijde dál.


Zatímco jsme se dívali, co se bude dít, slunce se na obloze začalo divoce točit a zároveň vysílat třpytivé barevné proudy. Já jsem slunce viděl jako nádhernou perlu na obloze, otáčející se kolem své osy a vysílající do všech stran mnohobarevné paprsky světla.


Celý svět se koupal v duhovém světle křehké krásy, jež nás všechny prostupovalo společným pocitem míru a lásky. Nikdo se neodvážil pohnout, aby nepromeškal ani jediný okamžik této velkolepé události.


A pak, zrovna když se zdálo, že slunce už se nemůže točit rychleji, se náhle odpoutalo ze své polohy na obloze a vypadalo, jako by padalo přímo na nás. Mnozí, kdo by to viděli, by v hrůze utekli. Vzduch byl ale tak plný míru a radosti, že bylo nemožné se něčeho bát. Byli jsme ohromeni velkolepostí prožitku.


Rychle rotující slunce se blížilo k nám. Zdálo se, jako by svou duhovou nádherou při letu nad krajinou naplnilo celou oblohu. Ale pak, právě když se zdálo, že slunce dopadne na zem, se zastavilo a začalo se pomalu vracet, dokud nebylo ve své původní poloze na obloze. I nadále se ovšem na místě otáčelo a vše zalévalo zázračným zlatým světlem.


To světlo bylo nejčistší esencí míru a lásky a přicházelo s ním vědomí, jež naplnilo celé mé bytí radostí. Zároveň jsem si začal uvědomovat myšlenky a pocity všech, kdo byli povoláni do Agarthy. Všichni jsme byli propojeni láskou a nadějí, jež byly součástí tohoto vědomí. Intuitivně jsem věděl, že toto je Dokonalé Vědomí, jež tvoří celý vesmír. Toto byl Stvořitel všeho.


Z očí mi vytryskly slzy radosti a stékaly mi po tvářích. V tom se ozval nádherný hlas a promluvil ke všem přítomným. Mluvil k nám společně a zároveň i ke každému zvlášť. Bylo nás mnoho, z různých údobí i světů, ale Stvořitel nás všechny rozpoznal.


„Jsem naplněn radostí nad tím, že zde dnes můžeš být s námi, Lobsangu," řekl mi hlas. „Toto štěstí naplňuje mimořádnou láskou všechny, již jsou součástí mého tvoření. Ta láska je mojí tvořivou silou."


Podíval jsem se na mistra. Z nadšeného výrazu ve tváři jsem jasně poznal, že i on slyší totéž, co já - společné poselství, uzpůsobené pro každého zvlášť. „Lobsangu," pokračoval hlas. „Jsi nepostradatelnou součástí poselství, jež si musíš odnést s sebou a které musí být předáno všemu lidstvu. Jsou tu další zástupci různých časových údobí na Zemi, již také musí předat mé poselství své vlastní době. Každé poselství je důležité pro svůj svět a svou dobu. A přece všechny obsahují jedinou pravdu, které musí všichni vyslechnout a pochopit.


Věz, že planeta Země je mnohem starší, než se vaše věda odvažuje hádat. Vaše planeta je jedním z vyvolených světů, jež přežily zrození a smrt mnoha vesmírů. Tyto vyvolené planety jsou dokonalé svatyně vyvinutého života a vědomí. Tato zářící stvoření si s sebou nesou znalosti o minulých vesmírech, abych mohl pokračovat v tvoření. Váš vesmír je jen jedním z nekonečného počtu v prazákladní kosmické hmotě. Každý vesmír se rodí z nicoty, jež je mou podstatou. To vědomí přiměje každý vesmír k tomu, aby vyvinul živoucí bytosti, jež zazáří jako světelné body v látce časoprostoru. Tyto uzliny vědomí jsou dokonalým vyjádřením mého tvoření.


Pro každý vesmír nastane čas ke zrození, k životu, ke smrti a ke znovuzrození. Každý vesmír expanduje ze svého bodu početí a nese s sebou vesmírnou energii, jež pohání tvoření. Když už vesmír nemůže dále expandovat, nezhroutí se zpět sám do sebe. Napjatá hranice časoprostoru, jež odděluje jeden vesmír od druhého, praskne jako bublina žvýkačky. Tento výbuch v času a prostoru vytvoří singularitu, v níž se zrodí nový vesmír z nicoty, jež je podstatou mého tvoření.


Dokonalá stvoření z myšlenek a světla si vzala do péče mnohé světy, aby předávala znalosti z jednoho vesmíru do dalšího. Astrální energie, která existuje ve všehomíru i v říších bytí mimo něj, dovolila těmto světům přežít smrt tisíců minulých vesmírů a dovolí jim přetrvat ještě po mnoho dalších takových cyklů. Tvůj domov, planeta Země, je jednou z vyvolených planet. Viděla zrození a smrt mnoha vesmírů. Je pro mne velmi důležitá.


Váš druh je jedním z mnoha, které vyšly z lůna matky Země. Lidé se vyvinuli podle mého božského plánu. A právě tak, jak vy se narodíte jako děti a vyrostete do dospělosti, tak je to i s jinými druhy a formami života. Začínají od nejjednodušších projevů života, a rostou, rozvíjejí se, nabývají na složitosti a dosahují inteligence, aby ocenily dar vědomí.


Lidé se vyvinuli, dosáhli inteligence a pochopili dar svobodné vůle. Jste součástí materiálního i duchovního světa. Ne všechny inteligentní bytosti rozvinou svou duchovní stránku. Někteří nikdy nedosáhnou astrálních světů, jež existují mimo všehomír. Proto se neustále rodí znovu do fyzického světa, dokud jejich druh nerozvine své duchovní a astrální stránky. A právě tam jsou tví lidé potřební, T. Lobsangu Rampo.


Lidská rasa se zrodila na Zemi, jedné z mnou požehnaných planet. Je osudem vašeho druhu, aby se duchovně vyvinul ve Stvoření světla. Spolu s dalšími Stvořeními světla budete rádci a průvodci ostatním druhům v tomto i jiných vesmírech a pomůžete jim také se duchovně vyvinout. Tak, jako jste vy na své průvodce hleděli jako na strážné anděly, budou i jiné rasy hledět na vás. Dávám tvým lidem velice důležitý úkol. Nedělal bych to, pokud by jej lidská rasa nebyla schopna splnit.


Jako druh je ale lidská rasa ještě v dětském věku. Blížíte se ke kritickému bodu svého vývoje. Buď naplníte svůj osud, nebo zemřete a rozplynete se v kosmickém prachu mého tvoření. Volba je na vás. Jste schopni projevit univerzální lásku a odpuštění, které jsou mým zákonem. Zároveň jste ale schopni takové nenávisti a ničení, že je naprosto nutné, abyste se naučili překonat tyto malicherné emoce a zaujali své místo ctěných členů vesmírné komunity.


Povím ti něco o nadcházejících dnech tvých lidí. Mnozí teď žijí ve strachu z potenciální nukleární války, jíž jisté země ostatním vyhrožují. Věz ale, že státy, jež nyní tvoří Sovětský svaz, brzy upustí od svého despotického a duchovně vyprahlého chování. Mnohé země, jež trpěly pod touto železnou rukou, znovu po mnoha letech okusí svobodu. Ale tato svoboda bude muset být něčím vykoupena. Kvůli nenadálému rozpadu Sovětského svazu se budou muset mnohé země, jež byly předtím závislé na jeho ekonomické pomoci, najednou postarat samy o sebe. To způsobí utrpení nevinných, kterým je svět politiky na hony vzdálen.


Musím ti říct, Lobsangu, že navzdory změnám v nadcházejících letech zůstane tvůj milovaný Tibet i nadále pod nadvládou Číny. Jak budou léta ubíhat, Čína bude méně a méně železnou rukou ovládat Tibet a dovolí jeho obyvatelům víc ovlivňovat jejich osud. Během tvého života se ale Tibet z čínského jha neosvobodí.


Díky celosvětovým politickým změnám se už lidé nebudou muset tolik bát atomové smrti přicházející z oblohy. Ale ve dnech těsně kolem přelomu tisíciletí se objeví nový nepřítel pravdy a osvícení. Tento nepřítel povstane z náboženského fundamentalismu a extremismu.


Mnoho lidí, jež bude situace světa velice tížit, se v hledání odpovědí obrátí k náboženství. Budou ale muži a ženy, kteří budou toužit po moci a materiálních statcích, a ti ony věřící zneužijí, poničí a pošpiní jejich duchovní hledání dogmaty nenávisti a ničení. Tito noví nepřátelé lidstva vzejdou z náboženství kříže a půlměsíce. Vyšlou ty prokleté duše, aby páchaly zlo v přesvědčení, že naplňují boží vůli.


Této náboženské zvrácenosti padne za oběť mnoho dobrých mužů a žen. Oni špatní budou vykládat svaté knihy tak, aby to odpovídalo jejich pokrouceným ideálům. Budou trpět hříchem pýchy. Budou prohlašovat, že jedině oni se hodí do Stvořitelova světa. Budou utlačovat slabé a odlišné, budou je okrádat o svobodu i o životy. Budou požadovat ustavení vlád založených pouze na náboženství a k prosazení své vůle budou používat strach a smrt. A budou zneužívat jméno Stvořitele, aby obhájili konání zla.


Mnohé vlády padnou a budou nahrazeny teokraciemi. Představitelé států řízených církvemi budou prohlašovat, že je Stvořitel obzvlášť miluje a v jeho jméně budou porušovat zákony a zbavovat se nepohodlných. Planetu zachvátí nové genocidní šílenství a mí milovaní nevinní budou zabiti zlými silami. Ti, kdo budou věřit v něco jiného, budou zabiti. Ti, kdo nebudou souhlasit s jejich politikou, budou také zabiti. Ženy, jež jsou v mých očích rovnocenné s muži, budou přinuceny se mužům podřizovat a sloužit jim. Ti, jejichž sexuální zaměření bude považováno za abnormální, budou zavražděni.


Lidstvo vytrpí mnohá příkoří od těch, již tvrdí, že jednají dle Boží vůle. Ve skutečnosti ale tito lidé uctívají oltář materiálních tužeb, jako jsou moc, chamtivost, nenávist a zvrácenost. Vytvářejí falešné idoly ze zbraní a říkají, že mají právo se bránit, i když ve skutečnosti žízní po krvi svých lidských bratří. Halí se hávem nacionalismu a náboženství a prohlašují o sobě, jak jsou skvělí. Jenže ve skutečnosti jsou jen hmyz, který pro své vlastní sobecké potřeby ničí univerzální lásku a pravdu.


Obyvatelé Země také prožijí oživení kontaktů s bytostmi z jiných světů. Tyto rasy, Strážci lidstva, tajně doprovázejí lidstvo po správné cestě jeho vývoje. Ale objeví se i jiní, kteří přijdou z jiných světů, období i dimenzí.


Jsou to inteligentní bytosti, kterým se nepodařilo objevit svou duchovní stránku. Žijí jen pro materiální svět a nevědí nic o astrálních sférách. Lidé je přitahují jako lampa můry. Vycítili vaši Božskou povahu a snaží se ji prozkoumat a využít ji ve svůj prospěch. Přijdou a unesou vás ve spánku a nebudou brát ohledy na emoční nebo materiální jizvy, jež to zanechá.


Tato stvoření vám zůstanou neznámá, protože se budou dobře skrývat. Bytosti, jež létají ve strojích a přijdou s vámi do fyzického kontaktu, jsou jen biologické konstrukce stvořené vědou. Jejich jediným účelem je cestovat k jiným světům a plnit rozkazy svých pánů.


Záhada toho, co teď nazýváte UFO, nebude nikdy vyřešena, protože tato stvoření, jež jsou přitahována k Zemi, se budou i nadále ukrývat. Je nicméně lidským osudem pokračovat ve vztahu s těmito entitami z jiných světů. Právě takové druhy budou záviset na duchovně rozvinutých lidech, kteří v nich probudí dřímajícího ducha. Lidé budou Strážci těchto ras, jež možná momentálně lidstvo převyšují intelektuálně, ale rozhodně ne duchovně.


Lobsangu, musíš toto poselství předat lidem ve své době. Bude ale třeba počkat až na určený čas a pak teprve tato slova předat. Pouze ve správný čas jim bude lidstvo ochotno otevřeně naslouchat. Lidstvu bude trvat ještě mnoho let, než vezmou mé poselství na vědomí a vyrostou v duchovně rozvinuté bytosti. Pokud ty a tvůj druh překonáte těžké dny, jež máte před sebou, bude vaše budoucnost zázračná, nejen pro vás, ale i pro tisíce druhů rozesetých v časoprostoru, jež lidé jako Stvoření světla provedou jejich duchovním rozvojem. Tví lidé i jiná osvícená stvoření, která jsou zde, pomohou vytvořit nové vesmíry. Volba je na vás."

 

Rozloučení

 

Po těchto slovech se zlaté světlo, jež nás předtím obklopovalo, stáhlo a vědomá tvořivá síla odešla zpět přes hranici, jež odděluje tento svět od dokonalé reality. Slunce se s posledním výtryskem nádherného svatého světla přestalo točit a vrátilo se k normálu.


Nad krajinou se ozval společný vzdech milionů duší nad zázrakem, jejž právě prožily. Hlas mluvil ke všem zároveň a předal poselství, jež mělo pro každého osobní význam a pro všechny s sebou neslo úkol. Měli jsme se proměnit ve Stvoření světla - ta, jež střeží rasy, které jsou připravené duchovně se rozvíjet, a poskytují těmto rasám vedení. Pomyslel jsem na bytosti, které v našich svatých spisech nazýváme anděly, a přemýšlel jsem o tom, z jaké prastaré rasy asi pocházejí.


Mistr Mingjur Tundrup mi položil ruku na rameno. Tvář mu zářila novým ohněm, jenž mu zaplál v duši. Myslím, že moje tvář zářila podobně. Všichni shromáždění se otáčeli a vzájemně se zdravili se sousedy. Láska a porozumění, jež nás teď naplňovaly, byly dokonalou spojovací silou tvoření. Teď jsem porozuměl jednoduchému poselství, které jsme si měli odnést a rozšířit do celého vesmíru.


Může to znít příliš jednoduše, ale odpovědí na všechny otázky je láska. To je skutečná tvořivá síla všehomíra i všech světů mimo něj. Jak výmluvně řekl Emmanuel Swedenborg: „Všichni lidé, kteří žijí dobrým životem, přijdou bez ohledu na svou víru do nebe."
Rozhlédl jsem se po rozlehlé a záhadné krajině Agarthy a pohlédl na miliardy bytostí z různých údobí i světů a přemýšlel nad tím, jaké jsou jejich domovy a mise, jež je čekají. Dozvíme se někdy o jejich zážitcích ?


„Jednou ano, Lobsangu," řekl mistr, jenž mi zjevně četl myšlenky.


„Přijde čas, kdy se všichni znovu sejdeme," pokračoval mistr. „Budeme mít mnoho práce nejen v tomto vesmíru, ale i v těch, jež přijdou po něm. Lidstvo dostalo skvělý úkol. Je to výzva. V srdci cítím, že se chopíme příležitosti a připojíme se k ostatním osvíceným stvořením v nekonečném kosmickém tanci."


Obloha teď byla plná duchovních strojů, které jako by se objevily odnikud. Jejich nádhera odrážela světlo, které nyní vyzařovalo z ohromného počtu stvoření, jejichž duše hořely vnitřním plamenem Stvořitele.


„Je na čase, abychom odešli, Lobsangu," řekl mistr smutně.


Při myšlence, že bychom měli opustit tuto nádhernou zemi, mě bolelo srdce. Věděl jsem, že musím předat poselství, jež nám bylo všem zjeveno. Všichni jsme byli zodpovědní. Všechna ta vědomá stvoření z různých světů v časoprostoru nesla prosté poselství lásky, odpuštění a rozpoznání a odhalení naší skutečné božské podstaty. Museli jsme předat důležitý vzkaz a bylo bezpodmínečně nutné, abychom se hned vydali na cestu.


Všude kolem teď přistávaly duchovní stroje, aby vyzvedly nově zvolené posly, kteří měli předat Stvořitelovo sdělení. Tyto skvělé stroje tvořené čistou myšlenkou a energií nás všechny odvezou zpět do našich světů a období.


Stroje nabíraly náklad a mizely vysoko na obloze. Byl to fantastický pohled. Když jsem přemýšlel nad majestátností toho, co se přede mnou odehrává, zalil mne ohromný pocit míru a vděku.


Pak se i před námi objevil velký lesklý stroj a ustal v pohybu tak, že se vznášel pár centimetrů nad zemí. Přišla řada i na nás. Potřásl jsem si rukama s ostatními obyvateli Země stojícími kolem nás. Stejně jako my se i tito skvělí duchové vrátí do své vlastní doby, aby šířili patřičně uzpůsobené poselství.


Nastoupili jsme do stroje a ten se okamžitě vznesl do vzduchu, aby se přidal k tisícům dalších strojů plnících oblohu jako pampeliškové chmýří v lehkém letním vánku. Vyrazili jsme vysoko do vzduchu, nespoutaní gravitací. Z této výšky bylo ještě jasněji vidět, že Agartha má tvar velké mísy. Byla to samozřejmě iluze, protože jsme byli v dutém centru Země. Ale nejen Země - Agartha se rozkládá daleko mimo naši planetu a uvnitř mnoha jiných planet. Jejich dutá nitra také ukrývají Agarthu.


Prolétli jsme kolem nádherného slunce a přiblížili se druhé straně duté koule. Náš stroj rychle letěl nad horami, lesy, řekami a moři. V čistém vzduchu vedle nás letěly další duchovní stroje. Byli jsme jako děti při hře s krásnou novou hračkou. Společně jsme vzdávali díky světelné energii, jež pro nás stvořila tyto stroje.


V dálce se objevilo veliké město. Jak jsme se rychle blížili, viděl jsem, že se z něj zvedají k obloze vysoké krystalové struktury. Jejich neuvěřitelně jemný vzhled by se hodil do jakékoli pohádky nebo romantické představy. Celé město zářilo duhovým světlem, jež vyzařovalo zevnitř. Do vzduchu se tyčily sloupy světla různých barev. Vypadaly jako fantastické pilíře z drahokamů a zářily dokonce víc než věčné světlo vnitřního slunce.


Už jsem o tomto zázračném městě slyšel. Město krystalových věží, pyramid a duhových světel. Bylo to Duhové město, prastaré kulturní centrum, v jehož knihovnách se skrývá obsáhlé vědění milionů různých světů a období.


Náš duchovní stroj zpomalil a pak úplně zastavil na kraji města. Mistr se ke mně otočil a laskavě mne vzal za ruce.


„Tady se naše cesty musí rozdělit, Lobsangu," řekl. „Můj osud mne vede jinam než ten tvůj. Zůstanu zde, v Duhovém městě, abych studoval s velkými mistry z Agarthy."


„Ale mistře," namítl jsem, „viděli a slyšeli jsme toho tolik. Nemůžu s tím vším jít zpátky sám. Kdo jiný mi pomůže, když ne vy ?"


Mistr se na mě usmál. Přátelíme se tak dlouho, že znal mé otázky ještě předtím, než jsem je vyslovil. „Nebudeš sám, drahý příteli," řekl laskavě. „Nikdy nebudeš sám. Brzy se znovu uvidíme. To ti mohu slíbit. To proto, že tvé cesty ještě nekončí. Ještě spolu prozkoumáme další záhady našeho vesmíru. Ještě toho musíme hodně udělat a spatřit. Ale jindy a jinde. Teď se musíme rozdělit a udělat to, o co jsme byli požádáni."


Naposledy mi láskyplně stiskl ruce a pak vystoupil ven ze stroje. Tam se mistr Mingjur Tundrup postavil na stříbrnou cestu, jež vedla do Duhového města. Viděl jsem, že z města se naším směrem vydala skupina, aby uvítala svého nového druha.


Duchovní stroj se zvedl do výše. Mistr přitiskl ruce k sobě a naposledy se mi v pozdravu uklonil. Byl jsem z jeho odchodu smutný, ale také jsem se za něj těšil na nádherná dobrodružství, jež ho v dalších dnech čekají. Nemohl jsem se dočkat, až mi o nich jednou, až se znovu shledáme, bude vyprávět.


Duchovní stroj se opět vznesl do vzduchu a svatá Agartha se brzy rozplynula do nicoty. Hlubokou, modrou oblohu nahradila sametová čerň posypaná diamantovými hvězdami, jež plní nebe nad Zemí. Vznášel jsem se vysoko nad planetou, mimo její atmosféru i gravitaci. Bylo to skvělé místo, kde jsem mohl chvíli setrvat a rozjímat nejen o událostech několika posledních dní, ale i o tom, co mne čeká v budoucnu.
Přemýšlel jsem o minulých dnech, o lidech, které jsme potkali, o kráse i hrůzách, jež jsem viděl. Za tak krátký čas se toho stalo tolik, že má mysl bude potřebovat týdny, aby to všechno zpracovala.


Myslel jsem na Alici Runyan a na dny léčení, které ji čekají. V duchu jsem si poznamenal, že se musím pokusit nějak sledovat její další osud poté, co se vrátí na povrch.


Rozmýšlel jsem i nad bestiemi, jež Alici unesly, a jen kvůli svým zvráceným choutkám mučili tisíce dalších lidí po celé planetě. Lidé jsou skutečnou zvláštností vesmíru. Dokážeme stvořit a projevit tolik krásy a lásky, a přece, jak ukázali lidé-bestie z jeskyní, jsme také schopni mnoha zlých a hrůzných činů.


Ať jsem se snažil, jak jsem chtěl, nedokázal jsem si představit, že bychom někdy mohli být andělskými Stvořeními světla, jak si přál Stvořitel. Je to budoucnost plná naděje, ale ostře kontrastuje s názory těch, již si myslí, že lidstvo je odsouzeno ke zkáze. Jen málo z nás si dokáže představit, že má v duši jiskru Božího světla - jiskru, jež může být za správných podmínek rozdmýchána do plamene dokonalého tvoření.


Musíme zajistit, aby lidstvo rozvinulo svůj pravý potenciál. Záleží na tom nejen naše přežití, ale i přežití milionů jiných, kteří žijí po celém všehomíru a také závisejí na našem rozvoji. To proto, že lidstvo vyvinuté ve Stvoření světla vyvede ostatní z prvotního bahna a ukáže jim zázraky našeho vesmíru. Je to nezadatelné právo všech bytostí.


Ale ten čas teprve přijde - ještě na chvilku jsem měl k dispozici duchovní stroj. A jak se Země vzdalovala a přede mnou se otevíral vesmír, užíval jsem si svobody a slasti z nekonečna ještě o chvilku déle. Hvězdy budou jednoho dne naším domovem, ale teď jsem se musel spokojit jen s návštěvou.